Máma..

V nitru matčina břicha se rodil zázrak,
Leželo tam tělíčko človíčka na znak.
Malé ručičky a nožky bílé,
Růžové tělo jak překrásně milé.

Hověl si tam človíček a k světu se měl,
Po čase určitém na svět se podívat chtěl.
Matka bolestí na lůžku brečí,
Z matčina lůna kouká hlavička něčí.

Matka na prsou své dítě objímá,
Šťastný ten otec slzou se dojímá.
Pláč a první nádech na tomto světě,
Začíná život na nulté metě.

Každý z přítomných zdraví a štěstí přál,
Aby žil v radosti,v míru a na svět se smál.
Růst a mít šťastné dětství
Rozbitá kolena,a jít životem do dalšího dějství.

Šťastné dětství a životem jít,
Rodiče milovat a pevné zdraví mít.
To každý si přeje za života svého,
Cti otce,matku a bratra svého.

Žít slušně a pomáhat bližním svého,
By měl bít odznak života tvého.
O tvé rodiče postarej se k stáru,
A táhni dál života odřenou káru.

Až matka či otec zavřou oči své,
Nestyď se za smutek a slzy tvé.
Památku světlou a v srdci vzpomínku,
Vzpomeň si na mámu co dala ti do vínku.

Žij jako bys žil pro poslední den,
Neměj obavy a neboj se těch změn.
I ty budeš mít jednou svá dítka,
A nepřeruší se tvého rodu nitka.

Koloběh života zdá se jednotvárný,
Snad nebude tvůj boj marný.
Boj o přízeň a radosti světa,
Je tvůj úkol a tvá meta.

Až se dožiješ svého stáří,
Ať není smutek ve tvé tváři.
Až přijde čas a ty přejdeš na druhou stranu,
Potkáš tam příbuzné otce a svou mámu.