Vesmír

Po prašné cestě mlžných plání
uhání rozbřesk
a nikde nemá stání.
Ani při stmívání.
Nikdy nezpomalí.

Jsem příživník
jedné z krásných matek.
Poklekám před silou vzpomínek.
Průkopník oběžných drah
- věčně na cestách.

Člověk nezbeda.
Proč nikdo nehledá východisko?
Jsme tak daleko a jsme tak blízko.
Slunce zapadá
na dotyk našich očí.

Planeta se otáčí kolem své osy.
Nevidí skutečnost.
Kdysi chodili jsme po ni bosi,
bytost nad bytost.

Jsme jen siluety jiných existencí
ve Vesmíru.
Poničené strany starých mincí.
Čekáme na černou díru,
ve strachu, ve zlobě, v míru...

Je nekonečné a věčné,
to vesmírné zrcadlo.
Je pomíjivé a snivé,
přesně jako láska.

Po prašné cestě mlžných plání
uhání rozbřesk
a nikde nemá stání.
Ani při stmívání.
Nikdy nezpomalí,
ne, nikdy nezpomalí...

Snad.