Žalozpěv pro Lindir

Ze spárů Smrti vyrvaná
křehká, přec trak statečná
přízí smutku spoutaná
krása její vyjímečná

Štvaná jako divá zvěř
Neohlížej se, tak běž!
Náhoda prozradí lež,
na ni poslali tu sběř

Tvář však dlouho halí stín
spala ve tmě kapradin
Zastesklo se očím mým
chtěl jsem zaplašit ten splín

Slunce ozářilo vlas,
vytryskl z něj zlata jas
oči,úsměv,pohled,hlas
vím to jistě,krása krás

Úsměvem mne okouzlila
tónem hlasu omámila
při smíchu jen zářila
čistou duší vábila

Štěstí mi však zmizlo v dáli
Proč, tak proč jen mi ji vzali?
Už tak blízko jsme si stáli
šípy přeci nelétaly

Náhle k zemi zhroutila se
s otázkou v očích, v hlase
Proč jen Smrt ji chtěla zase
proč, proč já ptám se?

Její tělo v ohni vzplálo
tak krásně se jí kdysi smálo
Všechno ptactvo píseň hrálo
mé srdce s ní krvácelo

Chtěl jsem s ní jen na vždy být
teď však smím už jenom snít
co všechno by se mohlo dít.
Vrahy její mečem stít!

Lásku její stále hledám,
k hvězdám oči své dál zvedám
Nemám ji, už nikdy nemám
podléhám svým marným bědám

Nejde povstat, znovu jít
neumím ji přestat chtít
nesmím ji už nikdy mít
zbývá mi jen o ní snít

Krásná, bohy poslaná
spárů Smrti vyrvaná
přece je jí spoutaná
Smrti navždy poddaná...