Peříčko beznaděje
Peříčko beznaděje
Stýská se po kráse
stýská se po naději
topí se v krvi
peříčko beznadějí
Řekla jsem vem tělo své
ty moje všechno ztracené,
řekla jsem jdeme
dlužím ti vysvětlení.
Zavři oči povedu tě
a ona šla
tak slepě a nepohnutě
až strach náš objímal
a smrt určovala směr
v blízkosti těch dvou mladých těl
A dlaně se chvěje
to strachem kde je
ono peříčko beznaděje
Tolik vět a tak málo slov
a všecko tak strohé
to svíčce vzali knot
to tma je jako v hrobě
Peříčko bílé
dál se v krvi topí
tou cestou necestou
a smrt nás vyhlíží
mě s mou nevěstou
Na kraji všech cest
se v krví topí a zalyká
svou vlastní beznaděj
po nocích polyká
Komentáře (2)
Komentujících (2)