Kupčík

Pradávné stezky krev třísní mi lýtka,
omytá řekou slz z Tibetských hor.
Jsem v Říši Středu, s kupeckou mošnou.

Zrozena z lůna dynastie Čang,
objímáš nohy vysokého cizince.
Hornatá pevnino dýchající v hedvábí,
moruše v duté holi z mysli ti kradu,
nenechám na tobě suché
jediné tajemství.

Ležíš na poduškách, klenuté boky,
s přimhouřenýma očima kočičího Orientu.
Pod nimi bují ostré drápy života.

Břišní tanec písečné bouře,
vlasy mi stínem Žluté řeky zavane.
Miluješ mne až do smrti...

-------

Hadrové panenky, dřevěné meče, vesnice,
znásilnily tisíce malých stop
velikých válečníků.
Snad jen písek z rozemletých hor.

Jsem v Říši Středu,
zeď tu obtáčí ústřední sloup lidského bytí,
já, kupčík s hedvábím a porcelánem
přelezl ji za svítání.