Napiš mi, kde zrovna publikuješ

Napiš mi, kde zrovna publikuješ,
chci si přečíst něco vážně smutnýho
s nádechem melancholie.
Není čas na lásku.

Vezmi mě za ruku,
do starý dlaně s vráskama,
budu ti číst z knihy osudu.
Zbývá jen pár stránek.

Vzkazuju tomu nahoře,
aby počkal na poslední s Bohem,
vrátil čas o pár let zpátky
a nezkoušel to na mě s infarktem.


Dne 12.5.2009 jsem byla na poslední návštěvě, přesně podle návštěvních hodin patnáct až sedmnáct nulanula. V sedmnáct nulatři jsem si sedla na starou koženou lavici, kterou znám z gynekologie, když ještě byla ve starý nemocnici, a počítala dlaždičky. Pak se otevřelo okno a průvan přinesl barevný podzimní list. Sbírali jsme je s dědou, a já je pak lepila na papír a brečela jsem, když se třetí den zkroutily a uschnuly. Sestřička se mě zeptala, jestli nechci prášek na uklidnění.