Věčné...

Možná bych šla i světa kraj
možná...
možná bych našla zapadlej ráj
Někde na rozcestí
mezi dvěma topoly
Kdo ví..

Nějaká skrytá existence
vyděšená
schovává se...
Pod ranami deště bičována
choulí se
v klubíčku
mezi dvěma topoly...

Možná čeká
až brána se otevře
a ona vstoupí
možná taky jen tak bloudí
spoutaná
železnými okovy
zamilovaná do tmy...

Možná bych šla světa kraj
i ten můj vymyšlený ráj
bych časem našla
Ale k čemu to všechno?
Možná bych byla taky spoutaná
možná by mi byla zima
ale čekala bych na tebe
mezi dvěma topoly
a teprve pak,
teprve s tebou...
Bych vešla dovnitř..

Já, zmatená existence dnešní uspěchané doby
Pořád hledám.. A stále nenacházím...