Krajina

Krajina

V krajině rozprostírají se kopce,
jako ňadra mladých dívek,
které zdobí hrady,
jako svůdné bradavky,
trčící vyzývavě do světa
ukazujíc jaká to je nádhera
pohlédnout na krajinu
jako na mladou dívčinu.
Vítr hladí něžně a vášnivě,
jako mladík, který nedočkavě
obdivuje tu krásu plnou energie.
Zpěv jiskřivého potůčku
zní hravě - vesele,
zelené stromy cudně schovávají studánku,
která v horkém létě
svou vodou osvěžuje unavené poutníky,
kteří hltají blaženě první doušky
panenské vody,
vyvěrající cudně z matky země.
A tak i muž o první noci svatební
přichází ke své paní,
jemně a něžně ji svléká
a pak do svých polibků plných obdivu obléká
a až ji zlíbá celičkou,
brány do nebe se mu otevřou
a spolu v nádherném opojení
budou duší i tělem spojeni,
ona se rozvije jako nejkrásnější květ
a oběma se otevře překrásný svět,
který musí chránit věrností,
protože jako číše z křišťálu
je tento svazek nadán křehkostí.
Jinak se vše změní v peklo
a to s nejedním pěkně seklo.