utopie

Dřív bývala i tma živoucí
teď stává se i svíčka slzou
kanoucí...
Promítání ve filmech bez scénáře,
snad chvíli stát jednou nohou
za prahem a duše u oltáře,
Být kým jen chci, ne času vrahem?
Asi je pozdě, vše kolem do tmy
se halí, v mysli si tančím
a jen provinění se na mne valí.
Plátky růží bez vůně sbírám,
trny už nebolí,
když tiše zmírám.
Za okny kulisa z papíru
se mění
a na nebi čerti se žení...
Vše kolem se tak rychle mění
a nikdo nestojí o zastavení,
nad vůněmi kávových zrn,
parfémy z květin,
chuťí babiččiné bábovky...
Nad chybami

Černoucí satén, hřející příliv
v mžiku beruščiných křídel
bez kaněk, které rozpily
slzy...
Snad zastaví se zas brzy
klíčovou dírkou
s Tvým dopisem
o úsměv
který je příliv na štěstí
Prý...
v tom přílivu donesou Tě
vlny...
po kouskách
.

.

Ty nejsi živ?

.

Na březích při přílivu
dovalily vlny jmění

.

ale...

.

Tvé jméno

.

Prý nebylo a není

...na plátcích růží objevil se dopis
z šifer pro kapitána utopie...