Něco se vloudilo...

Něco se vloudilo do cesty
mých lehkých iluzí a snů
a z očí kanou protesty,
jen dokud nezhasnu.

A písek na jazyku šustí,
až uši bez vyzvání šílí,
i když mě jednou strachy pustí,
stejně mi život krátil žíly.

Něco se vloudilo do ohybu ruky,
a teď tam vrní v dřímotě.
A tváře mlčí, nahlas, bez odmlky,
drtíc má ústa v samotě.

A oči temně, v šeru jasu,
vyřkla ta tichá klapnutí,
kdy řasa, letmo líbá řasu
při obscénním mrknutí.

Něco se vloudilo do vlasů
tanečnic z hotelových lůžek,
mých plánů, které v rozhlasu,
hrají na krev tupých nůžek.

A má duše, milostnice,
zapletla se s Moranou,
která šeptá od kostnice,
že mé touhy nevstanou.