Zabiják duší a přítel z domu smutku

Bojovat o rány zločinů,vymýšlet krutosti,
snadné povolání,
vyrábět nástroje,lesklé kovy vytesané z mramoru,
ve světle blýskavé,omamné v záři,
nebojím se odplaty,snažím se,jsem neviditelný,
jen vyvolení vědí,a těch je málo,
svou zlobu po částech do služeb jiných dávám,
jsou spokojení,já volný,
oboustranná dohoda,mezní lidské vztahy,
na pokraji záhuby,hledáš pírka holubí,
tak nevinné ve své zbytečnosti,
má práce,smyslností oplívá,
jsem kat,popravčí bohů,
přání vyplněno,dosáhnu na trůn,
perlové koruny se třesou,
mám moc,v bolesti se vyžívám,
dábel opět karty míchá,
zahráváš si,říká,
odevzdám se jenom tobě,
tak si mě už vem,v té mé zlobě

Hraju v kostky s Osudem,
příjemný pán,kapsy plné sladkých odměn,
vyhrávám,a on se jen usmívá,
bílé vousy,tak groteskně vypadající,
polévku srká,tou zvláštní lžící,
kouzlí tvary nepoznané,
do ucha mi šeptá,kolik podob nacházíš,
ty jediný jsi stejný,
propast,neúprosně hluboká,
létat jsem se naučil,a přeci cítím závrat,
milostné probuzení,opiátový zážitek,
tak jedinečný v slepotě,neopakovatelný,
hraju v kostky s Osudem,
prohrávám,a ted já se usmívám,
spatřil jsem dno propasti,
jen pro nás vyhrazeno,
nacházím domov,tam,kde osud nebolí,
naše místo,navždy spolu,v objetí,
štastní,proklatě štastní