Plout

Svět je tečka v nekonečnu
a život je nic v ničem.
Ptám se, proč? Proč žijem?
A co vlastně cílem je?
Bezvýznamná pouť bezvýznamným prostorem.
Žít a jen plynout, plynout dál....
Jako vánek, občas jako vychřice.
Jako pstroužka, jako horská lesní říčka.
Jako kapky rosy položit se do trávy.
Cítit tu vůni, vůni všeho. Je čistá.
Šum stromů v klidném vánku.
Bez cíle plout....plout dál.
Nevnímat čas, necítit život.
Plout. Plout. Plout?
Vznášet se k blankytnému nebi, k obláčkům.
Vztříc vesmíru, od nikud nikam.
Nikdy. Není čas, není svět, není život.
Je duše. Pluje. Vane. Dál....