Maličký

Lehounký, téměř bet váhy
V proudícím vzduchu létá si,
šepotá jak jde čas, byť záhy
někdy se zachytí o vlasy.

Za vlasy zatahá jemně tak,
jako jemné pohlazení připadá ti
Je to kousek nebe, mrak
Je to část dřeva, co vidíš růstěti.

Rok co rok rodí se, zaniká,
Obléká podle světa nálad
Moci naší se vymyká,
Je Součást této, i moha jiných balad.


vznáší se ochuzen myšlenkou,
Směry mění, neví jak,
něžný, suchý, bázlivý,
umírá, znovukrát vzlétne však

Jako on si občas připadá
Nechtěně, bohužel celým tělem i duší
Do hlubin černých upadá
Mnoho dalších uší tuší.

Tuší černotu věčnou její,
Vzniklou maličkostmi sečtenými
Ví, že ona i oni chtějí
Ať barevná je barvami všejakými.

Byť snaží se dosáhnout vysněného,
Inspirovaného pohádkou,
Zbavit se trápení zahořklého
Ale odpoveď je otázkou … ?