Nicota..

Na ulice jako už po sté
padá tma a smutek.
Úzkost a nicota, naši hosté
doprovází nás.

Oči marnivých se třpytí
a lačná ústa je užírají,
jako mor - nemají zbytí,
tam u nebeských bran.

Na mou duší jako už po sté,
padá žal a ironie.
Nemám sil sbírat slzy hvězd,
potápí mne hravá agonie.

Propletené hlavy stromů
se jako myšlenky košatí
na prahu bolestí snů
až se do prázdna vytratí.

Do ozvěn slepých nářků
v tichu hladových -
srdcí po lepším zítřku
co na šírém moři schnou.