Milující Otec

Otče, proč jsi to udělal?
Říkám ti otče, tak proč, proč jen si
v iluze mě žít nenechal?

Proč za nocí temných za mnou jen chodíváš?
Proč do pokoje mého se bez ptaní dobýváš?
Proč všechno zlé na světě teď jen tobě zazlívám?
Proč dítětem tak rychle teď přestat být musívám?

Nic špatně jsem neudělal, vím to,
tak proč jen
musíš ty mým otcem být?
Proč vůbec někdo na světě, kdokoliv,
proč jen
musí takový osud mít?


Otče, ach otče můj,
neodpouštěj mi,
protože já ti taky neodpustil,
a jen sleduj ty rudé kapky
jak na koberec dopadají.
Z tvého hrdla jsou
a já se nestydím.

Sbohem, otče můj,
doufám, že bolest ještě cítit řádně dokážeš,
sbohem, otče můj,
a nedoufej, že před Bohem nevinnost prokážeš,
sbohem, otče můj,
nenávidím tě.


Přecijen tvůj syn určitě jsem.
Víš proč?
Tvoji smrt jsem si užil.