Networld

Trapné chvilky ticha,odlišnost z okolí sálá,
úšklebky nevědoucích,obyčejnost je tak malá,
já,prokletý,a oni to cítí,kůže se jim ježí,
co si všichni myslíte?,že děti plodit nechci?
ale jistě,ano,určitě
do světa bez cíle,je rodit zbytečností,
vy nudní ve své podstatě,žijící jen pro sebe,
na kolena klesáte,při zvuku padajících mincí,
to,co po mě žádáte,je jen mrtvou fikcí

V nečinném nicnedělání,stříbrným nožem dny ukrájím,
čekám,zázrak se nekoná,
ve stínech lamp se ukrývám,pozoruji kolemjdoucí,
pranic nevnímající,
lidi,ale já vnímám vás,tak sebejistí,ospale kráčíte,
v myšlenkách příští probuzení,
stanice metra,tolikrát viděna,
v ošklivých maličkostech se vyžívající,
to místo znáš lépe než sebe,
už být rychle doma,po jiném netoužíš,
bláhové člověčenství,odsouzeno k zániku,
víra svobodu porazila,
systém vyhrál,vlajku vztyčil,
odtud není úniku

Srážím Marnost do kolen,prosit bude,
Krotitel smíchu,obhájcem se stává,
soudce vchází zadním vchodem,
Marnost se brání,přiznat se nechce,
temná kouzla cítím,opředen závojem lží,
bráním se,poslušnou loutkou býti nechci,
můj vlastní stín zrady kuje,těžký úděl vyvržence,
opilá Marnivost,ta děvka odnaproti,
při motlitbě sprostotu plive,
a s Marností smlouvu sepisuje,
dvě potvory se našli,advokát obvinění ze stolu smetá,
soudce je bezbranný,porota slepá