Mluvící déšť

Jen tak v letních šatech
bosá pobíhám po rozkvetlé louce
Vítr si hraje s vůní mých vlasů
slunce hladí mé tělo
Pomalu zavírám oči
nechávám se unášet prvním jarním deštěm
Zastavím se mezi břízami
u spícího grošovaného koně
a zpívám mu do uší svá tajemství
V promočených bílých šatech
cítím čistotu své duše
Tančím kolem hřebce času
v jeho očích neexistuje minulost ani budoucnost
Žije přítomností
jako mluvící déšť