V co doufat?

Není vítr,nectím bouři hlasu,
za obzorem blesk můj v srdci ztich.
Pouze v uších slyším zpívat basu,
z její struny cítím v dechu líh.

Stejná píseň tančí stále kolem,
hřejným krokem stopou k tobě blíž.
Proč mé oči utápí se bolem,
když tě vidí nyní šťastnou již?

Echo v dálce otvírá mi cestu
prapor ze šachovnic z bíločerných par.
Průvan od kolejnic nepodlehl gestu,
pouze zúžil dvou kolejí čar.

Letmou chůzi stopa stopu míjí,
nový cíl mi ukázal svou pláň,
nad níž mraky černé spol se bijí,
jich pak slzy živí mnoho laň.

Stále stejný tlukot mého hlasu,
jeho bití nezbavím se snad.
Došel k cíli a opět zřím basu...
Jeho líh sytí parožím hlad.