Déšť

Kapky sladké po tvářích mi stékají,
tichounce mi šeptají,
otevírá se jiný svět,
krásný jako růže květ.

Vcházím do krajiny krásné,
kde déšť padá stále.
Není tohle místo svaté?
Procházím krajinou dále.

Černý mrak nad hlavou mi výří
jako hejno netopýří.
Nahání mi stesk a strach
ten ošklivý černý mrak.

Z něho padá na zem záře
uhodí mě do zad silou,
zohaví mi půlku tváře,
navždy budu ošklivou.

S brekem probouzím se ráno,
vše se mi jenom zdálo,
ale až ns ten sladký déšť,
který dokáže kapky svést.