Propadl ze mě student

Bum, prask, třísk i ratata.
Už je to tady !
Velice dobrá zpráva.
Poslední část maturity.

Konec střední školy se blíží.
Konečně ! Už mi začalo růst bílé chmýří.
Za týden jdu povídat.
Pravého života si pak užívát.

Z mých tří šuplet,
zmití učebnice i sešity.
Měly sice pro mě být fet,
ale pro mě to byly blbosti.

Ráno v 8:00 nebudu sedět v lavici,
ale tam, kde mi zaplatí. V práci.
Nebudu se muset šrotit na písemky.
Budu už jen kontrolovat výplatní pásky.

I u nás doma zmizí starosti,
že jsem se na test nepřipravil dosti.
Teď si musím sáhnout na dno svých možností,
maximálně na čtyřku předvést své znalosti.

Je to hlavně na mě,
ale přesto bych chtěl poděkovat lidem,
kteří byli a jsou vedle mě.
A věří, že maturitu dám ( snad klidem).

Děkuji mamince,
úžasné osůbce.
Její pláč a stesk,
jsem už proplesk.

Slibuji, že bude na mě pyšná,
až uvidí mé úspěchy
ve hře, která se život nazývá.

DĚKUJI !!!

Děkuji své malé sestře Lucince,
která má tendence
vždy za pravdu dát mě.
Kdo má lepší sourozence?

DĚKUJI !!!

Děkuji dědovi a oboum babičkám,
kteří jsou v mém životě v roli sudičkách.
Ponasnažím se je nezklamat.
Nad hlavou jejich vlajkou budu mávat.

DĚKUJI !!!


Děkuji učitelům i učitelkám.
Svým způsobem je rád mám.
I když na ně často nadávám,
v duchu jim poklonu skládám.

DĚKUJI !!!

Děkuji svým spolužákům.
Holkám a dvou klukům.
Za to, že to se mnou vydrželi.
Určitě si v životě užijí.

DĚKUJI !!!