Procházím se mezi řádky... jen tak tíško... pro mne svým způsobem bolavé dílko, ale zdá se, že upřímné, reálné.
30.06.2009 19:45:00 | NikitaNikaT.
A jak se má člověk zahřát, když jej mrazí z něj samého?
27.05.2009 22:27:00 | Hopy
Zajímavá, hluboká báseň - OPĚT :) pevně doufám, že jednou zase budeš chodit ulicemi plnými lidí a nebude ti zima. A i v zimě tě pak bude "něco" hřát, a nebudeš muset mít ani kabát. :)
13.05.2009 22:31:00 | Anne Leyyd
Inu,dočetla jsem tvé veršování až mne mrazí.Přeji ti do srdce teplo-slunce,snad lásku k bližnímu svému a upřimně podané dlaně.Hezká báseň.Mějte se půvabně.Ilona
13.05.2009 13:46:00 | poetická ilona
Chápu to tak, že tě mrazí uvnitř, jako bys tam měl snad Sibiř, nebo jinou podobu nejhlubšího mrazu. Snad bude jenou tepleji a ty budeš moc zahodit ten kabátec:-)
13.05.2009 05:05:00 | kikis
je to smutný, ale každý si vždycky musí pomoci sám... protože pokud nechce, je každá pomoc druhého zbytečná...
13.05.2009 00:01:00 | Caracol