Operace Antropoid-procházka Resslovkou

Tak jdem, tak jdem
Prahou proplujem
krásy stalice odkryjem.
Je tu bohabojná ulice
historií naskrz protknutá,
hluk střelby mě už nevítá,
čmoud granátů je ten tam
přesto slyším třesk kanonád,
těch čtyř posledních.
Dále slyším:
„Nevzdáme se“.
Ulice plná napětí a hrdinství,
kterou dům tančící končí
i zove se Reslovou ulicí.
Stojí tu pravoslaví svatostánek
jenž do hrdinství se zaplet
Cyril i Metůd zde našli příbytek.
Zde opravdoví muži
do boje se vrhnuli
fašounům nic zdarma nedali
pro pravdu a vlast život obětovali.
Zde před chrámem mě mrazí,
chlapi jste mi drazí,
s biskupem Gorazdem jste se potkali,
šli jste spolu proti nepříteli.
On bojoval silou ducha i kříže
on mezi lidmi byl víry kníže.
Vydal se fašounů na pospas,
násilí chtěl postavit hráz,
svými zbraněmi bojoval za nás.
Tak měli bychom žít
v lásku a pravdu věřit,
každému násilí a hlupákovi se vzepřít.

Opouštím chrám
do města se vydávám
pořád neklid v duši mám.
„Byl bych já sám toho schopen,
čelit takto silám, útrapám,
kdy nakonec hlaveň ke spánku dám?“
Čest a sláva, volám Vám:
„Gabčíku, Valčíku, Švarci,
Hrubí, Kubiši, Opálko, Bublíku,
Gorazde Svatý, otcové pravoslaví“.
Z Vás oficiálně je jen jeden svatý
všichni jste ale mým srdcem jatí
pro mě jste všichni,chlapi,svatí.
Napadá mě v pravoslaví jsou muži,
kteří vydali se sami hákovému kříži,
protože srdcem v Krista věřili
na Golgotu se postavili.
Oni mluvili pravdu
činili pravdu
žili v pravdě.
I ty tak žij a najdi v duši věčný mír.
Díky, děkuji, děkujeme!