Zrádná nevědomost

Zrádná nevědomost

Sám obelstěn svou vlastní zradou
zlomen v mysli a nejen v ní
odjíždím teď vzhůru bradou
na dlouhou svou pouť poslední.

Anděl strážný ke mně cpe se
byť jsem smířen s popravou
vidím, že s ním ďábel rve se
jak hladový sup s potravou.

Čekám kdo z nich víc si uzře
kdo z nich víc si nakrade
nevím žiju? Či jsem umřel?
To mi patří - neřáde…!