Kainovo znamení

V podivné komnatě divného stavení
jsa zavřený létám si po volnosti
na čele Kainovo mám znamení
však přece chtěl bych sbírat ctnosti.

Pro znamení to každý vyhne se
člověku všemi zavrženému
naň žádná žena pohled nesnese
snad jenom smrt už přilne k němu.

K své samotě jsem přikován
ponořen do hlubin nešťastné duše
nevím zda vejdu do nebeských bran
a život zní mi tolik hluše.

Za smrt bych život vyměnil
vždyť k čemu je to věčné umírání
kolik mi zbývá ještě chvil
o tom tu nikdo nemá zdání.

Ti kteří život chválí se mi zdá
snad k majetku jsou připoutáni
je nepostihla sudba zlá
a od bližních jsou milováni.

O smrti nikdy slyšet nechtějí
dělají jak by nebyla
lež mají nežli pravdu raději
a bláznem je jim Sibyla.

Možná že sami sobě občas věští
jen štěstí jinak je nic nezajímá
jsou otupělí vůči neštěstí
a cizí bolest nikoho už nedojímá.

Prý žijeme tu v zemi úspěchu
jenž pro každého prostřen není
mnohý snad hltá štěstí ve spěchu
však jiný žije stranou pro znamení.

Znamení bláznů máme na čele
jimž život není nic než umírání
kdo diví se že nesmějem se vesele
ten o bolesti naší nemá zdání.

Na čele máme Kaina znamení
jsme proto sami jak zvěř v lese
když bídou života jsme znaveni
nás lidská bytost neujme se.