Mého světa písně a básně

Vidíš tu louku?
Jen měsíc ji zdobí světlem svým
a v dáli mračna v dechu temné noci,
přináší hlas deštivý...

Já v té louce
jsem vypálené znamení,
když hoří mé srdce,
mou touhou lesy se rozpálí...

A v řekách krev má,
tekoucí síla,
mého života,
-je také má víra.-
Když měsíc Ďáblu zpívá
requiem,
co je můj věčný sen,
který sním pod stromem
zrození,
což ohřívá i kamení....

Sen ve kterém nejsem sám,
když ve stínech sedávam,
svou pravou tvář schovávam
před hrozbou, že ztratím
i poslední naději,
která píseň taky mění...

V mém nitru je,
byla a bude,
nesmrtelná růže,
v erbu mém drak,
rudý úplněk a bílý rak...

Tam na jehož rameni,
to jest moje znamení...
i temnota
- sladké potěšení -
dary přináší v šedém šatu
můj nejvěrnější Nosferatu!

Ty také jehož písně znáš,
jen nevím jestli
jehož stín v srdci
ukrytý nosíváš...

Noc je mým dnem,
kdy nejkrásnější je ten sen,
ve vlčím vytí,
jako srdce touhy
a mé vášně
jsou mého světa
písně a básně...