Touha

Touhou zmítá kapka rosy,
pár dní ještě žít as chtěla.
Teď je po ní,
i mé srdce, dopad slunce nepřežila.

Po čem asi touží mraky,
chtějí možná slunce nést.
Ubrečený světa krásy,
nechají se nocí svést.

Co asi chce prostý člověk,
možná trochu lásky mít.
Nesedět a nekoukat se,
Nenávisti štít.

Po čem touží temné moře,
co by asi chtělo říct.
Kolik věcí se mu stalo,
co by se mu bez ryb dělo..

Po čem touží prosté Ticho,
asi občas i hluk snést.
Malé prosté šílenství..
Snaží mě unést..