Démon/Vrah

Pije s přáteli neustále,
a o jsoucnu hovoříc,
však dopadl nenadále
zvláštní pocit na můj líc.

Je to strach,
snad noční můry,
či jaký vrah,
tu číhá shůry?

Však běda tomu,
což se sluší,
jít ke mně domů
otrávit ovzduší?

Pst, buďte tiší
říkám já lidu,
neb nic neuslyším,
nenabudu klidu.

Poslouchám dále,
uši nastražené,
propána krále!
jak ho vyženem?

Ten strašlivý pocit
co mi nitro svírá,
ke mně náhlý soucit
kdekoho sžírá.

Neb všechno je marné,
veškerá snaha,
není totiž snadné,
najít zlého vraha.

Zabodl čepel
přímo mi do čela,
do horoucích pekel
mě bolest uvrhla.

Pohybu neschopen,
život mi prchá,
vrah nepolapen,
mé vědomí zdrchal.

Snažím se vstát od stolu,
sic jakýs démon zlosti,
mě sráží přímo dolů,
v náruč opilosti.