Obal na duši

Zbytek obalu na duši krvácí na chladnou zem,
kousky suchého zipu vypouští jí do éteru.
Ty hledáš zbytky snů k večeru,
v zástupu němých žen.

Obal na duši ztrácí svou tyrkysovou zář,
ty marně toužíš lapit jeho duši do svých dlaní.
Jeho ideiím i blázni se již klaní,
a z tebe se stává snový lhář.

Počátek rozkladu ve směsici citů,
citů, jenž drolí se na hvězdný prach.
Vzduchem se line vůně smrti, prazvláštní strach,
a ty hledáš únik v červeném břitu.