Láhev od piva

Prázdná láhev od piva stojí tu věky,
za tu dobu by hrdlem jejím protekly řeky.
Přes hnědé sklo vidět svět hnědě,
přes bílé cítit se na věky bledě.
Já nechtěla bych prožít její všední žal,
a na svém dně cítit pivní kal.
Vnímá vůbec, že flaškou je pouze ?
Když stojí tu věčně,
když stojí tu dlouze.
Nálepka firemní dala jí šat,
a pod ní reklama - co víc si přát!
Žaludek prázdný, podoba stálá,
stojí tu s tím, co sklárna jí dala.
Nemůže utíkat, nemůže žít,
jen lidská slina smí v hrdle jí hnít.
Její tvář v zrcadle, jak ozvěna libá,
když zrcadlo láhev odrazem líbá.
Co kolem se zablýskne v její náruči,
čeká, až někdo rozbít ji poručí...