osobní spiknutí

S novým ránem si pročítám život
obracím tam a zpět a hledám pevný bod
s novými rány zase usínám
co se dá počít a co z toho mám
když jsem si splnil svoji noční můru
co teď už konečně vím, co je ve mě za stvůru
když jsem se seznámil se svým netvorem
nemám co ztratit, jsem sám sebou pokořen
a s každým měsícem chodím dál přes tenké ledy
zlehka našlapuji na místech, kde nikdo nebyl

...
je to strom přání, připraven ke sklizni
po každém ovoci usnu a přichází sny
už nejsem jak jiní - jsem nové já
sám sobě doktorem, co mi pomáhá

jak mrchožrout oblétám mršiny
hledám bratry své, co píší své dějiny
našel jsem místo, kde jsem znovu tam
(kde) zažívám blízkost těch, které potkávám
jsme spolu a přitom neznámí
pro blízkost duší (svých) a svého poznání
každý z nás procitl a vnímá to své
umět se tolerovat je to podstatné
je nám tak, že žijeme svých předků odkaz
jsme to jen my, bez žádných příkras

při každém setkání se stáváme jedním
tělem a srdcem bez ochranných šupin
sám sobě zákonem to je nám podobné
jsme v těle člověka spasení bohové
dost bylo prožitků, jsem unášen rytmem
výšiny vědomí jsou mi šestým smyslem
nemůžu si pomoci, můj život mě nutí
sám sebe hledat v osobním spiknutí