Vlny

Javory za řekou
ti slibují jantarové mléko
a voda povznáší se
spolu s vířením větru.
Po lávce kráčí
klapání podpatků
a kámen z vršku hozen
zasáhl terč.
Soustředné kruhy
prchajícího života.
Věty jednočlenné
se vznáší v ovzduší
a kámen nahradila
na břeh vržená bota.
Bůh nás zastavil
večeru pod obraz zpitému.
Ztrácím myšlenky,
žena v podpatcích přišla o šrajtofli
a popíjím rakiji
z podzimních zásob
a hloupě se směju
na zatracené javory,
na parník, co na něm sedím
a jistící lano zpola předřené.