Mater urbium

V době, kdy faleš a lež pospolu vládnou,
kdy ti, co jsou poctiví na hubu padnou.

Na to místo prastaré pohled zabolí,
ční jak stráž nad matkou Prahou,
jejíž srdce ve skále s jedem zápolí,
rytmie dusí se pod tou vahou.

Ten jed, co žilami se k srdci dostává,
pomalu a bolestivě žene město ke zkáze,
bez rozdílu lidi požírá jako rána morová,
kdo jí čest zachrání, kdo pomůže naší Praze.

Zlomenina charakteru pražské věže polámala,
Libušiny slzy pod skalou rozlévají Vltavu,
mnohokrát tak ulice od špíny marně vymývala,
již však nezachrání tu dávnou představu.

Na to místo prastaré pohled zabolí,
vysoké hradby, co chránit mají,
hrdost Pražanů, že ji nikdo neskolí,
dnes jí černé prapory tady vlají.