Než skočit se rozhodneš

Když svět nakope tě třeba tisíckrát,
ty vzchop se a říkej si: jinej má mě rád!
Když i ten poslední rozhodne se ze dveří odejít,
ty nenech je zabouchnout a snaž se panice předejít.
Myšlenky černé máš, vše se ti hnusí,
v hlavě jedinou věc: teď to skončit snad musí.
Na mostě plná odhodlání stojíš, skočit chceš,
avšak něco se stane, dřív než se naděješ.
Nový muž tam najednou stojí, do života se ti vkrádá,
své myšlenky, pocity, slova neovládá.
I on lásku a pravý cit postrádá.
Zaslouží si přece věčný slunce svit,
chce jen obyčejný cit, chce šťastně žít.
Pomocnou ruku ti nabízí, tak slez z toho mostu!
Nebuď přece hloupá! Nikdo nechce ve vodě hledat tvou kostru.
Vím, srdce tě bolí, duše tvá je zlámaná,
ale rozhlédni se, co všechno tu samo bez tebe zůstává.
Tak pohlédni na něj, plný citů se ti oddává,
usmívej se a buď šťastná! Mysli na ostatní,
jiným se takového štěstí nedostává!!!