Sklamaná duše

Jak anděl rozpínáš svá křídla
sokolíku můj.
Dávej pozor, aby se ti nesežehla,
navždy při mě stůj.

Úsměv zdobí tvoji tvář,
v očích, ale smutek.
Ztratil jsi svou božskou stráž,
zbytek přátel utek.

Zůstávám tu pouze já,
pevná jak skála v bouři.
Nikdo a přece každý mě zná,
jenom tobě však jak opora sloužím.

Temnota zahalí světa tvář,
duše splynou v jedno.
Zase už někoho máš,
než žalem světa zemřu.

Zase jsi zůstal sám,
ale pamatuj.
Když úplněk vyjde znovu k nám,
černá růže útěchu dá.