Cesta

Údy tvé jsou stále těžší,
jako by klid hledali.
Bolest tvá je čím dál větší,
už aby se s matkou Zemí shledali.

Víčka tvá se stále klíží,
jako by ses přes závoj dívala,
konec nenávratně se ti blíží,
to je však to,na co jsi čekala.

Je pro tebe stále těžší se probudit,
rozhýbat ztuhlé údy,
víčka otevřít.

Je pro tebe stále těžší ráno se postavit,
však nutné je
na cestu se vypravit.

Jen jedna cesta správnou se ti zdá,
krajinou klidu,
však lidu neznámá.

První krok však sama musíš udělat,
radovat se z ní,
né se jí bát.

Však pozor dej,
tato cesta jen jeden směr má,
toho se však nelekej,
neb na konci je úžasná