Ztracena

Stála jsem tam tak ztracená,
mezi tolika jinými světy,
jak kdyby země byla zvrácená
v srdci utichly kastaněty.

V barvách pohledů zmizená
z dohledu duhových mraků,
stápěná minulost z truchlících vraků
bezejmenných trámů.

Ozvěny písní z přilehlého chrámu
rozechvěné dlaně před popravou,
nevyslyšené prosby z němých úst
ke slovu se nedostanou.

Bijící zvony ze všech koutů
svazují myšlenky v pevném poutu,
slzy zaplavují mrtvé město hvězd,
kam nechám se brzy kočárem svést.

Kočárem ke hvězdám,
zahodit předsudky,
slyšet jen ticho noci,
neslyšet rozsudky.

V nebesích souhvězdí marně
se počítá, když večer za večerem
srdce v srdci počítá,
vzplanuté svíčky večerních lamp,
pod křídly můry ve stínech.

Červené růže mezi klíny,
zatemnělá mysl
trny z viny
a na ústech záplata
z krvoucí číše,
kdy......
Láska v davu nevinně
dýše.

Uprostřed mezi hradbami
s podpisem starých časů,
kamenné oprátky bez nástrah
překvapení

počítám ti vlasy
než zjistím,
že...

Už žádný není
a vše kolem neúprosně
se mění

.................