Co dělat...

V čekárně na zastávce
naslouchám cizím hovorům.
Trochu se za to stydím,
ale nemám co dělat.

Díky svému slušnému sluchu
dozvídám se na sebe věci,
za které se trochu stydím,
ale nemůžu s tím nic dělat.

Chce se mi jim do očí říct,
ať protřepou si svoje rohožky,
možná se mají za co stydět,
nebo něco, co by měli dělat.

Ale zatím píši voyerské vyznání,
než přijede autobus k nám domů,
trochu se za ty verše stydím,
ale nevím, co jiného dělat.