Propast Tartaru

Dokořán otevřené oči,
hledíc na slunce k soumraku,
uzavřené v obkrouhlé místnosti,
věčnosti a uslzených mraků.

Dávaje na dobrou noc spát,
na obličej polibek vášnivý,
pod psa vždy pod dekou,
do klubíčka se stočit a v klidu se smát.

Nevěříce touze z propasti Tartaru,
v plamen pekelný jen bůh se smiloval,
zem v obležení věčných muk,
sténá a pokládá andělské perutě.

Bez toho všeho uprostřed pouště,
na obrubníku u autobusové zastávky,
s flaškou piva a holkou za pár zlatých,
dloubám se v nose a hovořím s deštěm.