Cela

Sedím dál...normální.
Obklopen blázny.

A moje paměť, ta zrůda bez pohlaví.
Jen stín moru a zdechlin moji tvář nezohaví.
Jen tebou jsem teď hlídán.
Ochoten se vzdát. Sláb...jak už tak bývám.

Tvoje slova, modlitby vzdor my z žil vyhání.
Kéž bych se byl nikdy neukáznil.
Možná ti šílenci jsou teď normální.
A já se prostě zbláznil.

S hořkostí kdy poklekám k zemi.
Sám a jen sebe slyšívám.
Jak jsem kráčel ulicemi.
Nespatřiv celu, kterou teď obývám.