Smutný strom

Smutku a radosti,
denně poklekám před smrtí,
využívám tvé moudrosti,
má paní.

Jsi světlem mých dnů,
jsi květinou mých zahrad,
jsi kráskou mých snů,
jsi příčinou mých nálad.

Jsem slepý jako strom,
pozoruji kolemjdoucí,
a pohnout se nemohu,
toť pocit srdcervoucí.

Nemohu tě obejmout,
nesmím tě políbit,
neboť jsem jen strom,
se smutnýmy větvemy.