Stále žert si ze zevnějšku tropím...

Stále žert si zevnějšku tropím,
chutě malin cítí ústa má.
Kousek nebe ždímám v ruce,kropím,
každou stopu les můj dobře zná.

Nač se trápit! Mysl v loňských mukách
mohu vidět přece z vzpozdálí.
Chtěl bych opět rozběhnout se v lukách,
které bosé nohy nepálí.

Při večerní mlze vzpomět na tu
páru,jež z tvých úst mně ovila.
Vytvořila nám cukrovou vatu,
která naše ústa slepila.

V polibcích jsme propili svůj smutek,
poslední ten večer vzal nám sil.
Srdce jádra,když zbaví se slupek,
odplaví i jich vysněný cíl.

Stále žert si sám ze sebe tropím,
hledám život v jahodech krvavých.
Cvíli topím se v trnitém křoví,
chvíli plavu ve výškách modravých..

a až padne kříž můj na mou desku,
pod níž popel kdos mi zahrabe,
možná potom naleznu svou stezku.
Možná vede z pekla do ráje.