Opuštěné zdi

Na kopci ve stínech hrobů věčný mír hledáš,
po kolenou se plahočíš za svým snem.
Hledáš a nenacházíš každým dnem,
marně za sluncem svou hlavu zvedáš.

Tenkrát tvoje duše ronila hořké slzy,
tenkrát tvé srdce řvalo touhou.
Však nyní jsi troskou pouhou,
a na smrt? Na tu je ještě brzy.

Nyní jen kropíš udusanou hlínu,
pod kterou leží tvoji bratři.
No tak zvedni hlavu, nový osud spatři,
nech u hrobů tu svou vinu.

Vinu s nádechem barvy krve,
neseš si v srdci svém.
V noci šeptáš opuštěným zdem,
jak trpíš, tak jako prve.

Chladná a tajemná tvá zeď nářků,
jediná poslouchá tvá slova.
Poslouchá zas a znova,
jak jsi zažil životní srážku.

Srážku se smrtí..