AIDS

Ze zlatých paprsků s nádechem tepla
z něhy a krásy snů, duše má zdechla.
Pod tíhou snění padla si k zemi
život mi plení, láska už není.

Ležím tu tiše u silnice brouzdám si prstem po nebi
podveden ženou z nevěstince, osamocen a bledý
myšlenky bloudí po obloze, tloustnou a hubnou s mraky
říkám to všechno tak stroze, nevěř už na zázraky.

Snadno se člověk uchýlí, snadno se člověk zhroutí
přítomnost živí jen na chvíli a pak se v křečích kroutí.
Nedej mi nikdy ochutnat, polibek plný nemocí
zničeho nemám větší strach než zemřít plný bezmoci.

Nemám se nyní o co opřít, ten mocný kmen už se kácí
marně si hledám ten pocit, kdy jsem byl opravdu šťastný
a tak mi dodej naděje, vítr mou oblohu přesívá
v duši už rostou kurděje, tělo mi pomalu umírá.