Panická hrůza

Úsměv co ze rtů na okamžik zmizí,
pohledy neznámé, pohledy cizí.
Horká dlaň, rameno svírajíc,
výkřiky letmé, výkřiky do štvanic.

Otevři oči, vždyť svět je tak krásný,
nic přec nekončí, povzdechy slastný.
Chyby jsou lidské, pradavná pravda.
Zvedněte příčku, zvedněte madla.

Neexistuje žádný řád,
spižírna prázdná, co víc ti přát.
Strachu je plno a ty si zas zpátky,
Vrať už se domů, černými vrátky.

Úsměv co naskočí, když zmizíš z obzoru,
nejsem už tvoje, nestav se do pozoru.
Z pohádky stala se noční můra,
pocitů spousta, pocitů fůra.