Ukradli jí

Ukradli jí, i co jen se zdálo, že vlastní.
Spermie života, embrya básní.
Mládí a svobodu, přání a snění,
plechovým nádobím rudého chtění.

Ukradli jí, co jen ukrást se dalo
a čím víc kradli, tím chtěli více.
Ukradli vše, od ptačího zpěvu,
přes západ slunce, až po plamen svíce.

Ukradli vše, co jen ukrást se dalo.
Vodu i mýdlo, i to bylo málo.
Tak chtěli ukrást i vzpomínku z dětství,
na ptáče, co se v rose koupávávalo

Tak díky, že bylas tím malým hrdým ptáčkem,
který s odvahou v temně rudé kleci pěl.
Písničku beze slov, díků, i bez uznání.
A trpěl za co by možná dnes
už asi nikdo netrpěl.