Šakalí léta

Šakalí léta.
Ta naše léta šakalí,
už dávno vítr odvál a jenom on to ví,
jak jsme před zrcadlem dlouhé chvíle stáli,
jak jsme se někde uvnitř trochu báli,
aby jsme se líbili naší tajné lásce.
Lásce křehké jako pavučina,
ještě stále někde uvnitř dřímá
vůně jejích havraních vlasů,
sladká chuť prvních polibků...
Je to tak dávno.

Při vzpomínce na chuť prvních malin nezralých,
stále ještě trnou naše zuby.
A naším prvním láskám, kde je konec
jenom Bůh ví.
Snad jenom staré stromy v tichém háji,
ve své kůře ještě věrně schovávají
naše tajná přání, naše tajemství,
naše touhy vyryté nožem v jejich statná těla.
To, jak se naše ruka strachem chvěla
při prvních lásky dotycích...
Je to tak dávno,
tak dávno,
přesto tak hrozně blízko.