černobílý kolotoč

prase probodlo řezníka...

člověk před smrtí utíká...

a nikdy neuteče...

když zabít se chce...

tak se to nepovede...

oběť zabila vraha...

člověk celý život váhá...

a pak lituje...

že neudělal to, co chtěl...

že nemiloval, koho měl...

člověk pikle kuje...

na ty, co byli jeho životem...

kouká skrz prsty za plotem...

intriky, pomluvy...hadá se a křičí...

namísto svoji jsme sami...a ničí...

člověk zlý je...

v dlani svírá křehké přátelství a on ho zničí...

všechny vzpomínky zapomene, zmuchlá, skrčí...

a hodí je radši kdesi za sebe...

vzhlíží k peklu a ne do nebe...

jednodušší je být hrdý a nechtít odpustit...

jenže já nemám sílu v sobě všechno dusit...

je mi smutno a je mi zle z celého světa...

všichni chybují...i já jsem jen holka náctiletá...

dokud ale vůbec jsme, odpustit si můžem...

tak proč na sebe jen tu špínu hážem???

proč člověk celý život váhá...

a pak lituje...

proč neudělal to, co chtěl...

proč nemiloval koho měl...

proč pikle kuje na ty, co byli jeho životem...

proč zlý je...proč na přátelství zapomněl...

proč z barevného světa, stal se černobílý kolotoč...

proč...