Vždy a naposled

Jaký je to pocit, když padá tělo dolů?
Když víš, že nevrátíš se k zamilovanému molu?
Tam kde jsi strávil dětství, poznal svou první lásku,
Kde jsi se prve líbal a sejmul dětskou masku.

Když zbývá ti pár hodin,
Myslíš na všechno krásné,
Co přihodilo se ti,
Než světlo v očích zhasne.





Myslíš na svoji matku, svého otce,
Na sestru, bratra na rodinné fotce.
Ten den, kdy jsi se poprvé
Vrátil až k ránu domů
A přestal býti chlapcem
Z chýše na košatém stromu.

A když jste s kamarády
Místo školy pivo pili,
Smáli se historkám,
Honili dívky a krásně snili.

Ty zlaté časy dávno už jsou pryč,
Tvá první láska upletla si bič
A kamarádi už tě neznají,
Jen tyhle vzpomínky ti zbývají.

Vidíš to jako dnes,
Když první výplatu sis nes
Utíkal večer před hospodu
Vzpomínali jste na svobodu

Však víc než všechno bolí dnes,
když víš, že nikdy neuvidíš les,
Kde trávil jsi svůj volný čas,
Kde zhruběl i tvůj dětský hlas.

A nikdy neuvidíš kamarády,
S kterými jste se tolik smáli
Plánovali své budoucnosti
A nehleděli minulosti.

Neuvidíš ani svou milou,
Jejíž krev koluje tvou žilou.
A teď jen zavřít oči, spát
A napořád už vzpomínat.