Sklenky dnem vzhůru

Krásný byl večer,
sklenky dnem vzhůru.
Jazyk se rozvázal,
sám to víš.
Najednou ležíme,
něžně mě hladíš.
Kdo ví,
co všechno dnes
uslyšíš!

Všude se dotýkáš,
mrazíš i pálíš.
Polibky hýčkáš snad i klín.
Hlavu ti zvedám,
do očí hledím.
Slova,
co nevidíš,
vyslovím.

Proč se to stalo,
najednou zima.
Vyklouzl z klína
ze snění.
V očích máš slzy,
tiše se díváš,
jako když sny uvnitř rozdrtíš.