když

...

když realita všedních dní
mě zas a znova
na lopatky vrací
a odpočítává mě znova
s ironickým úšklebkem
ve své tváři

když mě přítomnost
zas raní mrazivými výpady
srdce znovu s holí žebravou
hledá teplého slova
v obydlím tak známém

když jsem chmurnou chvílí polapen
a hledám světlý okamžik
v svém žití
pak jako můra
jež nemůže si pomoci
shořím v žáru petrolejky zcela

když samota mě svírá
jak čelist hladového tvora
který má jenom reflexy se nasytit
pak při myšlence na hřejivou
blízkost Tvojí
moře ve svých očích
jen těžko držím zpátky
a utopit se snažím
sebe
i své "když"

...